Druhý pilíř důchodového systému je velkou částí veřejnosti vnímán značně negativně. Pomineme-li však politické argumenty, které mají samozřejmě svou váhu (snaha opozice o zrušení tohoto systému spoření), vycházejí ty ostatní většinou ze základní teze, že dosavadní průběžný systém je neochvějnou jistotou a bezpečím, zatímco druhý pilíř zavádí zbytečnou nejistotu a riziko do něčeho zatím dobře fungujícího. A navíc je ve srovnání s ostatními produkty nelikvidní, takže je skoro zbytečný.

Jenže toto porovnání značně pokulhává. Můžeme mít spoustu finančních cílů, které se dají řešit za pomoci jiných produktů. Pouze jeden jediný z nich lze řešit i za pomoci druhého pilíře – a tím je zabezpečení na stáří. Je možná kacířské tvrzení, že nelikvidita produktu je v tomto případě spíše výhodou, ale pro objektivitu je třeba ho srovnávat spíše s prvním (průběžným) pilířem.

Podle studie CERGE můžeme předpokládat, že nástupní výše důchodu z prvního pilíře spadne z dnešních 45 procent během let až hluboko pod 30 procent. Silná generace Husákových dětí dostane nástupní důchod něco přes šest tisíc korun. Do důchodu budou odcházet silné ročníky, které byly v produktivím věku zatížené splácením hypoték, měly určitý životní standard a často si spořily jen minimum. Pro tuto generaci má první pilíř opravdu jistotu. Bude nižší a nižší a pro slušný život v důchodu stačit nebude. Připomíná totiž pyramidovou hru, obrovské letadlo, kterému budou docházet noví pasažéři a tak bude jeho přistání v důchodu pro leckoho pořádně tvrdé. Zvláště lidi s nadprůměrným příjmem tak stojí dnes před volbou nikoli mezi jistotou prvního a možným přivýdělkem s patřičným rizikem druhého pilíře, jak je rozhodnutí dnes často prezentováno, ale mezi dvěma riziky – neúčasti ve druhém pilíři (a spolehnutí se pouze na spolehlivě klesající první pilíř) a nejistotou parametrů (a případným zrušením) druhého pilíře, způsobenou z velké části politickým rizikem. Nebo jinak zjednodušeně řečeno, vstupem do druhého pilíře dostáváme od státu možnost zvolit si cestu, jak nakládat se 3 % svých jinak nenávratně ztracených odvodů ze svých příjmů, ale platíme za to dočasným omezením likvidity svých 2 % příjmů, se kterými se potkáme až v důchodě. Někdo tuto cenu akceptuje, někdo ne. 

Rozhodnete-li se diverzifikovat mezi výše popsanými riziky a pořídit si druhý pilíř, máte čas do svých 35 let. Pokud jste starší, musíte se rozhodnout do konce června letošního roku. Vybíráte jednu ze šesti penzijních společností a zvolíte jednu z navržených spořicích strategií, případně sestavujete z nabídky důchodových fondů vlastní strategii.

Jste rozhodnuti účastnit se druhého pilíře? Zbývá vybrat, kdo bude správcem vašich 5 % měsíčního příjmu. Úlohu máte stíženou v tom, že fondy ani strategie se logicky nemohou pochlubit žádnou historií ani minulou výkonností, takže musíte vybírat spíše na základě předpokladů a podpůrných kritérií. Zákon o důchodovém spoření vám však dává možnost přestupovat jak mezi jednotlivými strategiemi, tak mezi jednotlivými společnostmi, ze systému nemůžete „pouze“ úplně vystoupit. Takže dnešní rozhodnutí můžete v budoucnu korigovat.

Poplatky za správu

Prvním kriteriem, podle kterého můžete posuzovat všech šest penzijních společností, je jejich odměna za správu vašeho majetku. Určitě by měly zajímat každého účastníka. Zákon stanovil maximální hodnoty jak pro pevný roční poplatek, tak pro odměnu za výkonnost. Až na jednu výjimku se všechny penzijní společnosti rozhodly využít stropů v poplatcích, pouze Allianz PS šla o desetinu níže v pevném poplatku a vůbec neúčtuje tzv. success fee, poplatek za nadvýkonnost portfolia. Což může být zejména u dynamických strategií konkurenční výhoda. Raiffeisen PS nabízí až do odvolání u všech svých důchodových fondů nulový poplatek za správu, ale výkonnostní odměnu si ponechává. Důchodové fondy ČS PS nebudou do 30.6.2013 a PS ČP během roku 2013 zatížené vůbec žádným poplatkem za správu.

Poplatky za změny v rámci strategií i fondů

Dalšího kritéria by si měli všimnout aktivní investoři. Jsou to poplatky za změny strategií a přestupy mezi fondy. Kdo bude chtít své portfolio měnit sám od sebe více jak 2x ročně, měl by si všímat nabídky Allianz PS a KB PS. Ty jsou vůči těmto aktivitám nejvstřícnější.

Rebalancování portfolia

Důležitou faktorem při volbě vhodné penzijní společnosti je i způsob, jakým bude naplňovat zákonné mantinely o zkonzervativňování portfolia. Zákon o důchodovém spoření přikazuje penzijním společnostem deset let před koncem investičního horizontu snižovat podíl dynamických investic. Některé z penzijních společností se drží pouze litery zákona, jiné jdou s použitím programů životního cyklu ještě dále a rebalancují daleko dříve. Cestou tří klasických strategií životního cyklu se vydala hned polovina penzijních společností – KB PS, PS ČP a Raiffeisen PS.

Pojištění schopnosti spořit

Doplňkovým kritériem pro výběr může být i pojistka, která pokryje platby do druhého pilíře v případě trvalých následků úrazu, invalidity, pracovní neschopnosti nebo ztráty zaměstnání. Asi nejúplnější a nejvariabilnější (ale také nejdražší ve své plné variantě) produkt ve formě Strážce penze nabídla Allianz PS. Balíčková řešení nabízí v podobě pojistky Multirisk Česká pojišťovna pro ČP PS nebo Komerční pojišťovna pro KB PS. Raiffeisen PS zase nabízí ve spolupráci s pojišťovnou Uniqa pojistku za pouhých 600 Kč ročně, ale s chybějícím pojištěním invalidity. Tady záleží výběr na individuálním posouzení.

Psáno pro deník E15.