Důchodová reforma přinesla kromě poněkud kontroverzního zavedení druhého kapitalizačního pilíře i významné změny v systému tradičního penzijního připojištění. Tento dobrovolný finanční produkt doznal v roce 2013 asi nejvýznamnějších změn od doby svého vzniku v polovině 90.let. Jak na tyto změny mají reagovat jeho účastníci? Co zajímavého jim může přinést přestup k účastnickým fondům?

Třináctá komnata nové legislativy

Zákon o doplňkovém penzijním spoření č.427/2011 Sb. totiž stávající penzijní fondy poslal ve své třinácté části během roku 2012 do transformace a udělal z nich s účinností od 1.ledna 2013 transformované fondy pod správou nových penzijních společností, zvláštní součást tzv.třetího pilíře. Ponechal jim vlastnosti původních penzijních fondů včetně nároků na různé dávky, ale současně na ně vztáhnul novou politiku státních příspěvků. Více jak 5,15 milionu účastníků spoření v transformovaných fondech evidovaných k 31.prosinci 2012 tak může už několik měsíců řešit otázku, zda v nich zůstat i nadále nebo zda se vůbec zaobírat myšlenkou přestupu do nových účastnických fondů. A finanční poradci by jim měli poskytnout kompletní informace a podklady k finálnímu rozhodnutí, protože podobně jako rozhodnutí o vstupu či nevstupu do II.pilíře není ani přestup z transformovaného fondu jednoduchým černobílým problémem. A aby toho nebylo málo, měli by pak vše ještě zasadit do kontextu s ostatními produkty klienta, především pak s pravidelnými investicemi.

Zůstat, nebo jít?

Ke správnému posouzení otázky, zda zůstat v transformovaném fondu či nikoliv, si nevystačíme s pouhými matematickými propočty budoucí výnosnosti. Bez znalostí celého klientova portfolia, jeho konkrétní životní situace a plánování všech finančních cílů nemůžeme nikdy připravit správné doporučení. Ideální řešení přitom neexistuje, vždy budeme na jedné misce vah vážit budoucí výnos a na druhé různé režimy zdanění, případnou vratku státního příspěvku a možnosti poskytovaných dávek.

Výhody a nevýhody transformovaného fondu

Pro setrvání v transformovaném fondu mluví na první pohled především srozumitelnost a neměnnost základních parametrů spoření, větší pestrost poskytovaných dávek a tím pádem lepší využití pro většinu životních situací, a to zejména z pohledu dědictví. Zůstanou v něm zřejmě i ti, kteří chtějí prostředky díky výsluhové penzi užít i dříve jak v důchodovém věku a preferují dřívější likviditu nad výnosem. Seřadíme-li si největší výhody transformovaných fondů přehledně, nemůžeme určitě opomenout:

• Možnost jednorázového vyrovnání v 60 letech věku (pro většinu existujících smluv s výjimkou starších penzijních plánů)
• Možnost čerpání výsluhové penze po 15 letech spoření (likvidita až poloviny naspořené částky)
• Možnost čerpání pozůstalostní penze po 36 měsících spoření (dědění naspořených prostředků včetně státního příspěvku kdykoli po této lhůtě)

Výhodu každoročního nezáporného zhodnocení schválně neuvádím, protože pro prioritu dosažení dlouhodobého zajímavého výnosu je tento parametr jednoznačně brzdou.

Mezi nevýhody spoření v transformovaném fondu lze z pohledu různých životních situací uvést zejména:

• Nízký předpokládaný dlouhodobý výnos (díky povinné garanci každoročního nezáporného zhodnocení)
• Nemožnost volit a měnit investiční strategii v čase
• U produktů s možným jednorázovým vyrovnáním v 60 letech pouze alternativa doživotní penze ( negativní vliv na zdaňování příspěvku zaměstnavatele)

Výhody a nevýhody účastnických fondů

Pro přestup do některého z účastnických fondů se zřejmě rozhodnou ti, pro které je jednoznačnou preferencí především zajištění vlastního důchodu a maximalizace prostředků na něj, zatímco ostatní životní situace ( zejména dědictví a další zajištění rodiny) dávají spíše do pozadí. Mezi výhody můžeme tedy uvést především:

• Vyšší předpokládaný výnos (viz Tabulka č.1)
• Získání naspořených prostředků z příspěvků zaměstnavatele bez zdanění díky pouze tříleté výplatě starobní penze (s možností čerpat pět let před věkem odchodu do důchodu)
• Možnost čerpání tzv.předdůchodu

Mezi nevýhody nových účastnických fondů můžeme naproti tomu zařadit zejména:

• Neexistenci pevné věkové hranice pro jednorázové vyrovnání (hranice důchodového věku může být posunována politickými rozhodnutími)
• Neexistenci výsluhové penze (omezená likvidita)
• Neexistenci pozůstalostní penze (při úmrtí ve spořící fázi před nárokem na dávku vyplaceno pouze jednorázové odbytné bez státních příspěvků a výnosů z nich)

Zejména absence pozůstalostní penze oproti transformovaným fondům se ukazuje pro rozhodování jako stěžejní záležitost, neboť vratka státního příspěvku a výnosů z něj ovlivní výnosnost produktu zásadním způsobem (viz. tabulka)

S čím srovnávat fondy třetího pilíře

Zatímco k problematice druhého pilíře bylo napsáno již spoustu argumentů pro a proti, polemika se přitom vedla i k tomu, zda jej srovnávat s prvním průběžným pilířem nebo spíše ostatními možnostmi investic a známým investičním trojúhelníkem, třetí pilíř to má v tomto bodě jednodušší. Srovnávat ho můžeme se všemi klasickými možnostmi pravidelného investování z pohledu jeho výnosu, rizika i likvidity, především tedy s podílovými fondy.

Mezi jednoznačné výhody třetího pilíře patří v tomto ohledu:

• Levnější manažerské poplatky zastropované zákonem na hranici 0,8 % p.a. (+ pevně daná výkonnostní odměna max. 10 %)
• Absence vstupních poplatků
• Státní příspěvek

Naopak mezi nevýhody oproti pravidelným investicím do podílových fondů lze pak uvést:

• Použití pouze pro omezený počet finančních cílů (důchod, jiné dlouhodobější cíle)
• Režim danění výnosů
• Menší flexibilita, likvidita jen za cenu ztráty výhod
• Menší výběr investičních strategií

Modelové příklady

Pro dokreslení výše uvedených obecných tvrzení jsem propočítal pár modelových příkladů pro různé věkové skupiny (viz Tabulka č.1). U výpočtů jsem uvažoval s průměrným hrubým zhodnocením prostředků v transformovaných fondech ve výši 2 % p.a., s průměrným hrubým zhodnocením prostředků v transformovaných fondech s více jak desetiletým předpokládaným horizontem ve výši 4,8 % p.a. a s rebalancováním výnosu u těchto fondů (s programem životního cyklu).

Prvním modelovým příkladem zastupující cílovou skupinu -40 je čtyřicetiletý účastník, druhým příkladem účastník ve věku 45 let a třetím pak účastník padesátiletý pro skupinu 50+. Pro každý z příkladů jsem posuzoval několik životních situací :

a) Účastník dodrží horizont spoření do důchodového věku
b) Účastník dodrží horizont spoření do 60 let věku
c) Účastník nedodrží předpokládaný horizont a produkt zruší v 55 letech
d) Účastník zemře v 55 letech

Z tabulky je jasně vidět, že nejvíce celkové výsledky ovlivňuje již zmíněná vratka státního příspěvku v případě výplaty jednorázového odbytného ve srovnání s pozůstalostní penzí u transformovaného fondu.

Závěry a doporučení

 

Na základě modelových výpočtů výše popsaných případů lze učinit několik obecných závěrů:

• Pokud je pro vašeho klienta zásadní otázka dědictví naspořených prostředků ( tedy především zabezpečení rodiny a nikoli vlastní zabezpečení důchodu ) a preferuje ji nad dosažením maximálního výnosu, bude mu nejlépe i nadále v transformovaném fondu. Taktéž to bude nejlepším doporučením pro všechny, kdo nevěří, že se důchodového věku dožijí.
• Pro klienty mladší 40 let může být přestup výhodný i za předpokladu, že se budou chtít dostat k naspořeným prostředkům už v 60 letech ( i s kalkulem vrácení státního příspěvku, především díky nízkým poplatkům za správu fondů). Předpokládáme-li rozdíl v průměrné hrubé výkonnosti transformovaného fondu a dynamickou strategií účastnického fondu mezi 2,5-3 % p.a., lze doporučit přestup pro horizont spoření do důchodu vyšší jak 20 let.
• Klientům starším 50 let se díky doporučené konzervativnější strategii účastnických fondů pro jejich věk přestup příliš nevyplatí, je rizikový i z pohledu ztráty výsluhové (likvidita) a pozůstalostní (státní příspěvky) penze.
• Přestup je naopak výhodný pro každého, pro kterého je otázka dědictví nezajímavou.
• Přestup by měl být výhodnější i pro ty, kdo s velkou pravděpodobností horizont 60 let věku nedodrží (budou se chtít ke všem naspořeným penězům dostat dříve).
• Lidé mezi 40 a 50 lety věku by se měli rozhodovat na základě individuálních priorit. Preferují-li především likviditu naspořených prostředků už v předdůchodovém věku (výsluhová penze, starobní penze v 60 letech), měli by zůstat v transformovaném fondu. Pokud je pro ně prioritou zabezpečení v důchodovém věku a maximalizace výnosu k tomuto datu, lze doporučit přestup.
• Pro ty, kdo dosud nejsou účastníky třetího pilíře a chtějí investovat do akciových strategií s horizontem alespoň pět let, se rozhodně vyplatí vedle investic do podílových fondů toto spoření založit i s kalkulem pozdějšího zdanění výnosů a vratky státního příspěvku.

 

Psáno pro časopis Profi poradenství & finance